Řád sovy - Strigiforme
Čeleď puštíkovití - Strigidae
Rod Výreček - Otus
Druh Výreček malý - Otus scop
Vzhled
Je velmi zajímavé, že chomáčky peří připomínající uši nemají vůbec žádný vliv na sluchové schopnosti. Jeho barva peří se skládá ze šedých, hnědých a černých tónů, které společně vytvářejí dokonalý dojem kůry a činí sovu téměř neviditelnou, když sedí přitisknuta ke kmeni stromu. Když mu hrozí nebezpečí přitiskne peří těsně k tělu, zaujme vzpřímenou nehybnou pozici a přivře jasně žluté oči. Tak vznikne dokonalý dojem ulomené větvičky. Tímto způsobem se však výreček malý chová jen ve dne.
Rozšíření
Typickým prostředím, kde se výreček malý vyskytuje, je otevřená kulturní krajina v teplejších oblastech se střídajícími se partiemi lesů, polí a zahrad se starými vzrostlými stromy. Často se usazuje také v ovocných sadech v blízkosti lidských obydlí. Stromy potřebuje, protože na nich přes den odpočívá, v období hnízdění na nich hledá vhodná místa pro vyvedení mláďat a číhá zde na kořist. Velmi důležitá je také dostačující nabídka velkého hmyzu, který tvoří hlavní část jeho potravy. Stejně jako mnoho jiných druhů zvířat se ovšem i výreček malý musel přizpůsobit měnícímu se životnímu prostředí, a tak dnes často žije i v ovocných sadech, vinicích a na olivových či mandlových plantážích. Hnízdí v zahradách, parcích a na stromech podél silnic a cest v blízkosti malých měst a vezme za vděk dokonce i hnízdními budkami. V zimě táhne převážná část do Afriky a přezimuje v širokém pásu mezi Saharou a rovníkovými deštnými pralesy.
Hnízdí v jižní Evropě, v částech Středního východu, na území bývalého Sovětského svazu a dále až po Mongolsko. V zimě táhne na jih do oblastí ležících mezi Saharou a rovníkem. V České republice jsou typickým výskytem výrečka malého severní části hranic.
Způsob života a potrava
Stejně jako mnoho malých sov živí se také výreček malý především hmyzem. Loví hlavně v noci, sedá na vyvýšeném místě, kde může uplatnit vynikající zrak i sluch. Stejně jako ostatní sovy má ohraničené zorné pole, protože jeho oči jsou namířeny dopředu. Tuto nevýhodu však nahrazuje tím, že může otáčet celou hlavou do všech směrů, aniž by přitom pohnul tělem. Tak může vyhlížet kořist, aniž by ostražitý hmyz zpozoroval jeho přítomnost. Když výreček malý objeví kořist, okamžitě tiše vyrazí a uchopí ji oběma nohama. Často loví na zemi, ale někdy chytne například můru v letu. S hmyzem v zobáku se pak vrací zpět na strom a před pozřením oběti nejprve utrhne křídla. Nejčastější kořistí bývají saranče, vážky, cikády, škvoři, brouci, mravenci, mouchy a pavouci. Výreček malý umí dokonce vytahovat zobákem dešťovky ze země. Svůj jídelníček si zpestřuje ještě dalšími úlovky. Jsou to například ještěrky a malí ptáci. Ulovené ptáky před pozřením oškube, větší kořist pak roztrhá na menší kousky. Pokud musí rodiče krmit mláďata, vydávají se na lov i přes den, protože mladé sovičky spotřebují velké množství potravy a pro rodiče to znamená velkou sháňku.
Rozmnožování
Od konce dubna si sameček výrečka malého začíná hledat partnerku a láká ji jednotvárným kvílivým pískáním. Samičce, která mu odpovídá poněkud vyšším hlasem, pak předvede na výběr několik míst vhodných pro hnízdo. Samička svou spokojenost s určitým místem dá najevo tím, že zde zůstane přes den. Samička snáší čtyři až pět bělavých vajíček přímo na holou zem ve štěrbině mezi skalami, v dutině starého stromu či v díře ve zdi. Zatímco sedí na vejcích a zahřívá je, sameček jí obstarává potravu. Když se mláďata vylíhnou, mohou již od prvého okamžiku slyšet, ale vidí teprve po třech až čtyřech dnech. Zpočátku sameček loví drobnou kořist a samička ji vcelku podává mladým sovičkám. Později přináší sameček i větší ulovené živočichy, které samička nejdříve roztrhá, než je podá mláďatům. Přibližně v jedenácti dnech se holátka staví na nohy a potravu si již trhají sama. Po jednadvaceti dnech opouštějí poprvé opatrně hnízdo. Rodiče poletují sem a tam a povzbuzují je. Pomáhají mladým sovičkám i při jejich prvních lovech.
Zdroj: http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=887
Žádné komentáře:
Okomentovat